Řečník si nechal projev napsat umělou inteligencí. Zesnulý byl podle něj „vášnivý propagátor synergií“
Pozůstalí dodali tři věty a fotku z dovolené. Umělá inteligence z toho udělala dvanáct minut o leadershipu, odolnosti a výhledu na příští kvartál.
Horní Dolní – Obřadní síň krematoria zažila minulý týden rozloučení, na které se bude dlouho vzpomínat. Ne kvůli zesnulému, ale kvůli projevu. Smuteční řečník si ho poprvé nechal napsat umělou inteligencí.
„Rodina mi dala tři věty. Že pan Zdeněk rád rybařil, že čtyřicet let jezdil s tramvají a že nesnášel, když mu někdo sahal na rádio,“ popisuje řečník. „To je na dvanáct minut málo. Tak jsem to dal do počítače a napsal, ať to trochu rozvede.“
Počítač to rozvedl. Pan Zdeněk byl podle projevu „vášnivým propagátorem synergií“, „lídrem, který dokázal proměnit každou výzvu v příležitost“, a „mužem, jehož odkaz bude rezonovat napříč všemi stakeholdery“. Rybaření se v textu objevilo jednou, jako „dlouhodobá investice do work-life balance“.
„Táta byl řidič tramvaje. Nevím, kdo jsou stakeholdeři, ale na pohřbu žádní nebyli.“
Pozůstalí zbystřili zhruba v polovině, když řečník s vážnou tváří přečetl, že zesnulý „vždy myslel out of the box“. „Táta byl řidič tramvaje,“ říká dcera. „Celý život jezdil po kolejích. Out of the box nemyslel nikdy a byl na to hrdý.“
Projev končil větou: „Doufám, že vám tento text pomohl. Chcete ho upravit do formálnějšího tónu, nebo přidat pár vtipných historek?“ Řečník ji podle svých slov přečetl ze setrvačnosti. Část síně to brala jako otázku a jedna teta přikývla.
Nebyl to jediný problém. Umělá inteligence si podle řečníka domyslela i pár detailů, které v podkladech nebyly. Pan Zdeněk podle projevu „vystudoval Harvard“, „miloval jógu a quinou“ a „zanechal po sobě tři startupy“. Ve skutečnosti po sobě zanechal garáž plnou rybářských prutů a nedopitou slivovici. „Quinou jsem musel vygooglit,“ přiznává zeť. „Táta by to nejedl, ani kdyby mu za to platili.“
Pozůstalé zaskočilo i to, že projev v polovině na chvíli přešel do angličtiny a jednou zmínil, že „jako jazykový model nemohu mít osobní vzpomínky na zesnulého“. Řečník to podle svědků zachránil pohotově. „Ani já ne,“ dodal a pokračoval dál.
Krematorium mezitím vydalo doporučení, aby řečníci texty z umělé inteligence před obřadem aspoň jednou přečetli. „Technologie je to užitečná,“ uvedl ředitel. „Ale nebožtíka neznala. Na rozdíl od tety.“
Rodina to nakonec nese s humorem. Na hrob nechala vytesat jedinou větu, kterou pan Zdeněk opravdu říkal každý den: „Nesahej mi na rádio.“
Líbil se vám článek? Zapalte mu svíčku. Je to něco jako lajk, jen důstojnější.
