Zprávy, rozhovory a průvodci světem, ze kterého se zatím nikdo nevrátil s reklamací.
Pozůstalí dodali tři věty a fotku z dovolené. Umělá inteligence z toho udělala dvanáct minut o leadershipu, odolnosti a výhledu na příští kvartál.
Obec chtěla hřbitov přiblížit mladým. Signál je výborný, odezva nulová. Zesilovač už je objednaný, bude na márnici.
Chalupu, auto a sbírku hrnků z lázní rodina pana Josefa vyřešila rychle. Zasekla se u hesla k seriálům. Notář: „Za třicet let praxe nic podobného. Tedy, tento týden ne.“
O práci, o které všichni vtipkují a kterou nikdo nechce dělat. Rozhovor s mužem, který třicet let dělá hroby, zná každý kámen na hřbitově a stížnost od zákazníka nedostal ani jednu.
Pan Karel přišel vyřídit poslední formality po otci. Jeden formulář ale musí podepsat žadatel osobně. Žadatelem je podle systému otec. Nejbližší volný termín je za šest týdnů.
Koho volat, kam zajít, co má lhůtu a co počká do zítřka. Přehled prvních týdnů po úmrtí blízkého člověka, krok za krokem. Bez vtipů a bez zbytečných slov.
Za každý pohřeb razítko, za deset razítek pohřeb zdarma. Rodiny reagují zdrženlivě. Zatím nejvíc nasbírali Novákovi: dvě. Od té doby se chovají nápadně opatrně.
Šest nosičů v oblecích, jedna rakev a choreografie, kterou zná celý internet. V Ghaně ale nejde o vtip. Je to služba pro rodiny, které chtějí rozloučení jako oslavu života.
Rodina chtěla, aby na rozloučení hrálo, co měl táta opravdu rád. Pustila jeho nejposlouchanější playlist. Usnula polovina sálu i řečník. „Aspoň to bylo upřímné,“ říká syn.
Ve vesnici Săpânța na severu Rumunska stojí stovky modrých dřevěných křížů s malbami a veršovanými epitafy. Mluví o pití, tchyních i nehodách. A ukazují, že vzpomínka může být laskavá a vtipná zároveň.
Každý pátek jedno nové parte a výběr ze zpráv z druhé strany. Odhlásit se dá kdykoli. U jiných věcí to tak snadné není.