Rodina pustila na pohřbu playlist zesnulého. Hrálo se čtyřicet minut šumu na spaní
Rodina chtěla, aby na rozloučení hrálo, co měl táta opravdu rád. Pustila jeho nejposlouchanější playlist. Usnula polovina sálu i řečník. „Aspoň to bylo upřímné,“ říká syn.
Horní Dolní – Rodina pana Miloslava chtěla, aby na jeho posledním rozloučení zazněla hudba, kterou měl skutečně rád. Žádné Largo, žádné Ave Maria, žádné „to se hraje vždycky“. Syn proto v telefonu otevřel otcovu hudební aplikaci, našel jeho nejposlouchanější playlist a předal telefon technikovi obřadní síně.
„Jmenovalo se to Šum na spaní,“ říká syn. „Táta to měl přehrané asi čtyři tisíce hodin. Mysleli jsme, že to bude nějaká vážná hudba. Klavír, smyčce, něco takového.“
Nebylo. Playlist obsahoval jedinou čtyřicetiminutovou stopu: rovnoměrný šum, který připomínal vzdálený vodopád nebo ventilátor v koupelně. Technik ho podle pokynů pustil od začátku a ztlumil světla.
Usnul i řečník
Zhruba po deseti minutách si první hosté začali opírat hlavu o rameno souseda. Po dvaceti minutách tiše oddechovala celá zadní polovina sálu. Smuteční řečník vydržel stát do třicáté minuty, pak se posadil „jen na chvilku“ a probudil se až ve chvíli, kdy na dveře zaťukala další rodina. „Za dvaadvacet let praxe jsem nikdy neusnul na vlastním obřadu,“ přiznává. „Ale musím říct, že jsem se dlouho tak dobře nevyspal.“
„Aspoň to bylo upřímné,“ říká syn. „Táta takhle trávil každý večer.“
Jedinou osobou, která celý obřad prožila při plném vědomí, byla podle svědků teta Božena. Šum prý vůbec neslyšela, protože si zapomněla doma naslouchátko. Po obřadu si stěžovala, že to bylo „nějak krátký“.
Další objevy
Po pohřbu se rodina pustila do zbytku otcovy hudební knihovny. Našla v ní playlist „Motivace na pondělí“ se dvěma skladbami, které nikdy nepustil, a playlist „Na grilovačku“, ve kterém byla třikrát za sebou stejná písnička. „Asi to tak měl rád,“ krčí rameny dcera. Nejvíc ji zaskočil playlist „Na můj pohřeb“. Byl prázdný a vznikl před devíti lety.
Pohřební služba incident bere s nadhledem. „Lidi si myslí, že nejposlouchanější znamená nejoblíbenější,“ vysvětluje vedoucí. „Jenže to je jako vybírat jídlo na kar podle toho, co měl člověk v lednici nejčastěji. Vyhrálo by máslo.“
Pohřební služby proto doporučují vybrat hudbu dopředu. Nejlépe ještě za života, nejlépe s konkrétními názvy skladeb a nejlépe takovou, při které se nedá usnout. Rodina pana Miloslava mezitím zvažuje, že obřad zopakuje. „Tentokrát s kávou u vchodu,“ říká syn.
Líbil se vám článek? Zapalte mu svíčku. Je to něco jako lajk, jen důstojnější.
