Co napsat na náhrobek: epitafy pro každou povahu
Jméno a dvě data, to umí každý. Pár slov navíc ale dokáže z kamene udělat vzpomínku, u které se lidé zastaví. Napůl vážně: jak epitaf vybrat a co by mohlo stát na tom vašem.
Epitaf je nápis na náhrobku. Dřív býval samozřejmostí, dnes na většině hrobů najdete jen jméno a data. Škoda. Pár slov řekne o člověku víc než dva letopočty. A pokud si je vyberete sami, máte jistotu, že vám pozůstalí nenapíšou „Odpočívej v pokoji“, i když jste celý život nevydrželi sedět v klidu ani pět minut.
Pár praktických rad
- Krátce. Kameník počítá cenu často podle počtu písmen. A čtenář na hřbitově má málo času, nejčastěji cestou s konví.
- Podle povahy, ne podle šablony. Nápis má sedět na člověka. Když se u hrobu někdo usměje a řekne „to je celý on“, je to dobrý epitaf.
- Zeptejte se na hřbitovní řád. Některé hřbitovy mají pravidla pro vzhled hrobů. Nápisy bývají volné, ale ověřit se to vyplatí.
- Sepište si ho sami. Pozůstalí pak nemusí hádat a nemusí se o to hádat.
Epitafy pro každou povahu
Pro inspiraci jsme sepsali pár návrhů. Berte je s nadhledem. Na skutečném hrobě by měl stát hlavně nápis, se kterým bude souhlasit rodina.
Optimista:
„Aspoň už neprší.“
Puntičkář:
„Uloženo. Řádně. Na správné místo.“
Hypochondr:
„Říkal jsem vám, že mi není dobře.“
Tenhle nápad není náš. Podobný epitaf si podle všeho napsal komik Spike Milligan, a to v irštině.
Kutil:
„Ještě to dodělám.“
Zahrádkář:
„Konečně mám vztah k půdě.“
Workoholik:
„Mimo kancelář. Na neurčito.“
Člověk, který vždycky chodil pozdě:
„Tentokrát jsem tu první.“
Introvert:
„Konečně klid. Prosím nezvonit.“
Ten, kdo měl vždycky pravdu:
„Já vám to říkal.“
Milovník kávy:
„Odešel si pro jedno presso.“
Člověk, který všechno nechával na poslední chvíli:
„Ještě to stihnu.“
Účetní:
„Konečně vyrovnáno.“
Řidič:
„Konečně jsem našel místo k parkování.“
Táta od grilu:
„Ještě minutku a je to.“
Fanoušek seriálů:
„Pokračování příště.“
Když se u hrobu někdo usměje a řekne „to je celý on“, je to dobrý epitaf.
A vážněji
Epitaf nemusí být vtipný. Často nejvíc zasáhnou obyčejná slova: „Byla s námi ráda.“ „Měl rád lidi a les.“ „Díky za všechno.“ Funguje i oblíbená věta zemřelého, jeho typická hláška nebo krátký úryvek z písničky, kterou si zpíval. Jen u citátů z písní a knih myslete na to, že kratší je lepší.
A pokud se vám nápis nechce řešit teď, zapište si aspoň, jestli nějaký chcete. Na to je v našem sešitě kolonka. Rodina vám poděkuje a kameník také.
Líbil se vám článek? Zapalte mu svíčku. Je to něco jako lajk, jen důstojnější.
